Časopis Matice moravské

Lichtenštejnové: kontinuity – diskontinuity

K VYDÁNÍ PŘIPRAVILITOMÁŠ KNOZ A PETER GEIGER
MATICE MORAVSKÁ V BRNĚČESKO-LICHTENŠTEJNSKÁ KOMISE HISTORIKŮ

Z obsahu čísla:

PUBLIKACE VYŠLA S FINANČNÍ PODPOROU

Ministerstva zahraničních věcí České republiky

ČASOPIS MATICE MORAVSKÉVydala Matice moravskáVedoucí redaktor Jiří MalířZástupce vedoucího redaktora Libor JanVýkonný redaktor Pavel Pumpr

Členové redakční rady: Ivo Barteček, Zdeněk Beneš, Jiří Hanuš,Bronislav Chocholáč, Tomáš Knoz, Jiří Kroupa, Milan Myška,Josef Válka, Radomír Vlček, Aleš Zářický

Mezinárodní redakční rada – Advisory BoardGary Cohen (Minneapolis), Marie-Elizabeth Ducreux (Paris),Frank Hadler (Leipzig), Jan Harasimowicz (Wrocław), Roman Holec(Bratislava), Dušan Kováč (Bratislava), Robert Luft (München),Géza Pálffy (Budapest), Stanisław Pijaj (Kraków), László Szarka (Buda-pest), Thomas Winkelbauer (Wien), Karl Vocelka (Wien),Volker Zimmermann (Düsseldorf)

Česko-lichtenštejnská komise historiků (širší redakce svazku): PeterGeiger (spolupředseda), Tomáš Knoz (spolupředseda), Eliška Fučíková,Ondřej Horák, Catherine Horel, Johann Kräftner, Thomas Winkelbauer,Jan Županič

Adresa redakce: 602 00 Brno, A. Nováka 1, Česká republikae-mail: matice@phil.muni.czVytisklo: Reprocentrum, a.s., Blansko

© Matice moravská a Česko-lichtenštejnská komise historiků, Brno 2013ISSN 0323-052XISBN 978-80-87709-00-9

Předmluva

V souvislosti s navázáním diplomatických styků mezi Lichtenštejn-ským knížectvím a Českou republikou, k němuž došlo v roce 2009, zřídilyoba státy paritně obsazenou Česko-lichtenštejnskou komisi historiků.Úkolem této komise je zkoumat na širokém základě historické styky meziČeskou republikou, resp. předchozími státními útvary, ze kterých Českárepublika vzešla (Království české, Markrabství moravské a Vévodství slez-ské, Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko, Československo) a knížecímrodem Lichtenštejnů a Lichtenštejnským knížectvím s cílem dosáhnoutlepšího porozumění dějinám vzájemných vztahů.Výsledky prvního zasedání Česko-lichtenštejnské komise historiků,které se konalo v listopadu 2011 ve Vranově u Brna, byly v roce 2012publikovány v češtině pod názvem Místa Lichtenštejnské paměti a v němčiněpod názvem Liechtensteinische Erinnerungsorte in den böhmischen Ländern.Nyní veřejnosti předkládáme druhý svazek obsahující příspěvkyz druhého zasedání na téma Lichtenštejnové: kontinuity – diskontinuity, kterése uskutečnilo ve dnech 18. a 19. června 2012 ve Vídni. Zkoumalo dějinnývývoj a vzájemné ovlivňování během delšího časového období z hlediska„kontinuity“ a „diskontinuity“.Knížecí rod Lichtenštejnů, od pozdního středověku přítomný na Mo-ravě a od raného novověku i v Čechách a ve Slezsku, představuje vynikajícípříklad staleté kontinuity v hospodářství, vládnutí, kultuře a vědě. Současněvšak dějiny rodu Lichtenštejnů vykazují stále znovu i diskontinuity, aťuž v oblasti náboženství, resp. vyznání, stavební a ekonomické činnostiči majetkových vztahů, zde zejména v důsledku československé pozem-kové reformy po první světové válce a konfiskací po druhé světové válce.Do tematického zadání bylo zahrnuto i Lichtenštejnské knížectví, malý státna Rýnu, který existuje v nezměněné podobě od roku 1719 a pro knížecírod představoval politickou základnu sloužící k udržení jeho statusu, a topo roce 1719 a ještě více od roku 1918 dodnes.Témata tohoto druhého svazku mají opět široký záběr. Týkají seobecných středoevropských dějin, třísetletého vztahu mezi knížecím rodema knížectvím, počátků lichtenštejnských práv a majetků, náboženských kon-verzí příslušníků rodu v raném novověku, katolické zbožnosti na jihomoravských lichtenštejnských panstvích, katolicismu v dnešním Lichtenštejnsku,vlivu poddanských řádů na utváření měšťanské společnosti v MoravskémKrumlově a na dalších panstvích, finanční záchrany „chabrusových hrabat“v 70. letech 19. století, etnicky diferencované lidové kultury na jižní Moravě,právních aspektů zásahů do lichtenštejnského pozemkového vlastnictvív poválečné době, přesunů hranic a migrací na jihomoravských lichtenštejn-ských panstvích ve 20. století, vlivů na zahradní kulturu v českých zemíchči knížecího mecenášství a sběratelství uměleckých předmětů.Podněty a dotazy vzešlé z diskusí během zasedání, k nimž bylipřizváni i externí diskutující, bylo možné zohlednit v písemných příspěv-cích. Příspěvky psané německy nebo anglicky byly přeloženy do češtiny.Německojazyčné vydání vyšlo opět v nakladatelství Historického spolkupro Lichtenštejnské knížectví (Historischer Verein für das FürstentumLiechtenstein).Čtenář tak má další neobvyklou příležitost porozumět česko-lichten-štejnským dějinám. Opět se potvrdil mimořádný význam, kterému se rodLichtenštejnů v českých zemích až do vzniku Československa těšil, ale takéskutečnost, že odlehlé knížectví mělo větší význam, než by se vzhledemk jeho malé rozloze dalo předpokládat.Další zasedání Česko-lichtenštejnské komise historiků se uskutečnilav prosinci 2012 a v dubnu 2013 v Praze. Sborníky příspěvků z těchtokonferencí budou následovat.Dík za spolupráci na vydání české jazykové mutace svazku Lichten-štejnové: kontinuity – diskontinuity náleží organizátorům workshopu a jehohostiteli „Liechtenstein. Fürstliche Sammlungen Wien“ (Johann Kräftner,Sophie Wistawel), Historickému ústavu Masarykovy univerzity v Brně (JiříMalíř) a Matici moravské (Jiří Malíř, Bronislav Chocholáč), redaktorůmv Matici moravské (Pavel Pumpr, Dan Šlosar), dále překladatelům (PavelMašarák, Thomas Krzenck, Petra Melicharová), tajemnicím Česko-lichten-štejnské komise historiků (Petra Sojková, Sandra Wenaweser), recenzentůmi pracovníkům tiskárny Reprocentrum Blansko.

Úvod

Jaroslav Pánek - Kontinuita a diskontinuita v dějinách středníEvropy*

Continuity and discontinuity in the history of Central Europe

The article examines the expressions of continuity and discontinuity both in themicro-historiographic framework (the personality of the founder Charles I of Liech-tenstein and the last generation of the magnate family of the Rožmberks) and in themacro-historical perspective (the macro region of Central Europe). According to theauthor, the basic line of continuous development of Central Europe comprises theco-existence and competition of four states founded around the year 1000. On theother hand, he considers the emergence of the Habsburg Monarchy and the attemptto forcefully centralize and unify Bohemia, Hungary and Austria (and possibly, tosubdue Poland or at least its southern parts) an expression of discontinuity in thelong-term development of Central Europe. The return to continuity in the 20th centurywas much complicated by the advent of the double totalitarian regime in the CentralEuropean states. Nevertheless, the political pluricentrism as a characteristic featureof the Central European space spontaneously prevailed after 1918 and 1989 whenthe old states declined and the national states were re-established. For a foreseeableperiod, Central Europe acquired relative stability as a group of national states withinthe European Union around the year 2000. This framework continuity however tookplace in a widely changed social, political, legal and ownership changes, which reflectstrong features of discontinuity not only in comparison with older history but also incontrast with the situation of the first half of the 20th century.

Keywords: Continuity and discontinuity, Central Europe, Czech Lands, Poland, Austria,Hungary, Habsburg Monarchy, the Family of LiechtensteinKdyž se Karel z Lichtenštejna 1. listopadu 1599 – symbolicky na denVšech svatých – v okázalé slavnosti za přítomnosti nuncia a olomouckéhobiskupa zřekl evangelické víry a přestoupil na katolictví, zřetelně vstoupildo situace, v níž se střetaly prvky osobnostní kontinuity a rodové diskon-tinuity. V této souvislosti není podstatné, že zklamal své souvěrce a že seo něm nelichotivě vyslovovali také pozdější historikové. Skutečnost, žena rozdíl od svých mladších bratří Maxmiliána a Gundakara měl Karel velice

*Tento text byl původně připraven jako úvodní referát na konferenci, kterou ve Vídniuspořádala Česko-lichtenštejnská historická komise, a přednesen 18. června 2012. Vzhledemke svému úvahovému charakteru je opatřen pouze orientačním poznámkovým aparátem,neboť při šíři tématu by podrobnější bibliografické údaje podstatně přesáhly únosnou míru.Oproti německému textu jsou doplněny údaje o českých vydáních knih zahraničních autorů.

Peter GeigerZ okraje do centra – Lichtenštejnské knížectví a knížecí rod Lichtenštejnů v dějinách tří staletí

From the margin to the center – the princely house and the Principality of Liech-tenstein in the last three centuries The focal point of the princely life and activity lay until the 20th century not in the smallland on the Rhine but in Lower Austria, the Bohemian Lands and close to the imperialcourt. The author demonstrates how the principality served the preservation of theprince’s status, how this status on the other hand guaranteed the often endangeredexistence of the land and how this relationship changed over the historical collapsesof the 20th century. Since the settling of the princes in Vaduz in 1938 and after theCzechoslovak confiscations in 1945 the originally marginal principality became thecenter of the princely power.

Keywords: Liechtenstein, princely house, principality, Bohemian lands, confiscations

V roce 1699 koupil kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna maličképanství Schellenberg na horním Rýnu, v roce 1712 – o třináct let později– pak i hrabství Vaduz. Obě území, dohromady o výměře 160 km2, bylapůvodně v držení zkrachovalého hraběte z Hohenemsu ve Vorarlberskua byla na ně uvalena nucená císařská správa. V roce 1719 povýšil císařKarel VI. tato dvě území Schellenberg a Vaduz, která byla sice velmi malá,ale už od pozdního středověku podléhala bezprostředně císaři, na „říšskéknížectví Lichtenštejnsko“.1
Knížecí rod Lichtenštejnů tak dal zemi jméno. A země dala knížecímurodu stát, resp. základ, na kterém se dal stát vybudovat. V období přibližnětří staletí až doposud vládlo Lichtenštejnsku třináct knížat2 a během svéexistence nebylo Lichtenštejnsko nikdy rozděleno, prodáno, anektováno

  1. Kaufvertrag der Herrschaft Schellenberg 1699. Bearbeitet von Claudius Gurt. Vaduz 1999;Kaufvertrag der Grafschaft Vaduz 1712. Dokumente zum Kaufvorgang zwischen den Grafen vonHohenems und den Fürsten von Liechtenstein. Bearbeitet von Katharina Arnegger. Vaduz 2012;V o l l k o m m e r , Rainer – B ü c h e l , Donat (Hgg.): 1712–2012, Das Werden einesLandes. Vaduz 2012 (doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Lichtenštejnskémzemském muzeu s příspěvky 32 badatelů, mj. Karla Heinze Burmeistera a Herberta Haupta);W a n g e r , Harald (Hg.): „Wir Carl der Sechste … von Uns gnädig erhobenen FürstentumbLichtenstein“. Faksimilierte Urkunde von 1719, mit Begleitheft. Triesen 1998.
  2. 2W a n g e r , Harald: Die Regierenden Fürsten von Liechtenstein. Triesen 1995.

Služba státu a tvorba(vlastního) státu

Libor JanPočátky lichtenštejnské kontinuity v oblastipráva a majetkové držby na jižní Moravě

Beginnings of the Liechtenstein continuity in the area of law and property holdingin south MoraviaThe author focuses on the formation of the Liechtenstein dominion in south Moraviaalong the border with Lower Austria. Its center became Mikulov, which originally be-longed to the Drnholec family to whom it was confiscated by King Wenceslas I shortlybefore the mid-13th century. The Liechtensteins later acquired also the large domainof the Sirotek Family who died out in the beginning of the 14th century, received theroyal castles Maidburg and Neuhaus as a fief and finally attained also the domainsDrnholec and Břeclav.Key words: the Liechtensteins in the Middle Ages, creation of a dominion, south MoraviaPodle dvou listin Přemysla Otakara II. z roku 1249 Mikulov držel Vi-lém z Drnholce a jeho bratr Heřman,1 byl na ně však vyvinut nátlak, aby sestatku vzdali. Ten byl pak předán rakouskému šlechtici Jindřichovi z Lich-tenštejna, který předtím, nepochybně za povstání české šlechty, prokázalcenné služby králi Václavu I. Sám Přemysl disponoval ves Mikulov (o hraduse nehovoří) Jindřichovi z Lichtenštejna „secundum ius et consuetudinemTheutonicam“.2 Z jakého titulu předtím páni z Drnholce Mikulov drželi,1Šlo patrně o vnuky Viléma z Pulína. Král Václav I. v roce 1237 podle jednoho důvě-ryhodného formuláře, nejspíše v srpnu, navrátil členu tohoto rodu Vratislavovi na základěosvědčení bezúhonnosti jistá místa s příslušenstvím, mezitím obsazená jakýmisi dvěma šlech-tici, jež předtím po dlouhá léta hereditario iure, tedy dědičným právem, držel jeho otec Vilém,nepochybně Vilém z Pulína (CDB III-1, č. 166, s. 207–208). Kostely na těchto statcích mělynáležet dle původní donace Vilémovy dolnokounickému klášteru. S velkou pravděpodobnostíšlo o celý majetek rodu s lekny na jižní Moravě, tedy Mikulov a Pulín/Drnholec. Uvedenýformulář bývá považován za důkaz, že Drnholec zabavený pánům z Pulína držel před rokem1237 rakouský rod Sirotků, původem ministeriálů v Lavě. Jenže listina spíše ukazuje, že statkyVilémova syna Vratislava byly obsazeny kýmsi, kdo stál na straně krále Václava I. v doběpovstání jeho bratra markraběte Přemysla roku 1237, přičemž Vratislav byl zřejmě obviněnze stranictví Přemyslovi, což se ale neprokázalo a král mu statky po porážce povstání v srpnutéhož roku vrátil. Šlo tak nanejvýše o odnětí na několik málo měsíců, nikoli předání jinémurodu, který by na území vedl kolonizaci, jak uvádí např. K o n e č n ý , Lubomír: K otázcelokalizace Pulína. In: Vývoj obydlí, sídlišť a sídlištní struktury na jižní Moravě. XVI. mikulov-ské sympozium. Praha 1987, s. 176–177, nebo nejnověji t ý ž : Počátky Drnholce v kontexturegionálních dějin. In: Kordiovský, Emil a kol.: Drnholec. Drnholec 2011, s. 76, 86–87.2CDB IV-1, č. 157, s. 258–259; č. 174, s. 285–286. K problematické dataci srov. Š e -b á n e k , Jindřich: Jak se stali Liechtensteini mikulovskými pány? In: Velká Morava a feudáln

Ondřej HorákKontinuity a diskontinuity v poválečnýchzásazích do pozemkového vlastnictvív Československu a Lichtenštejnové

Continuity and discontinuity in the post-war interventions into the land ownershipin Czechoslovakia and the LiechtensteinsOn the background of state intervention into the Liechtenstein land ownership theauthor analyses the continuous and discontinuous moments of the confiscation decreesof the president with a special focus on decree n. 12/1945 Sb. related to nationality.Key words: confiscation, decrees, land reform, Liechtenstein, nationality, propertyI.Situace po první a po druhé světové válce představují při zběžnémsrovnání dva zcela odlišné světy: pluralitní demokracie vs. uniformnísměřování k totalitě; jednotný československý stát a národnostní pestrostvs. emancipace Slováků a odsun německé menšiny; evolučnost (rozvahaa postupná proměna recipovaného právního řádu) vs. revolučnost (nekon-cepčnost, ústavní a právní chaos). Podrobnější zkoumání však odhalujeřadu paralel a podmíněností. Hledání kontinuity, resp. diskontinuity námpak může být vhodným metodologickým vodítkem a přinést nový pohledna zdánlivě uzavřené problémy. Na pozadí poválečných zásahů do lich-tenštejnského pozemkového vlastnictví se budeme snažit zodpovědět, zdajsou konfiskace na základě tzv. Benešových dekretů výrazem kontinuitynebo diskontinuity?11Problematice konfiskace, vyvlastnění a ochrany vlastnictví se autor tohoto příspěvkupodrobněji věnoval v rámci disertační práce (2007), která byla v upravené podobě vydánatiskem: Liechtensteinové mezi konfiskací a vyvlastněním. Příspěvek k poválečným zásahůmdo pozemkového vlastnictví v Československu v první polovině dvacátého století. Praha2010. Dále srov. H o r č i č k a , Václav: Konfiskace majetku knížat von und zu Liechtensteinv Československu po druhé světové válce. In: Okupace, kolaborace, retribuce. Edd. I. Pejčocha kol. Praha 2010, s. 166–180, a t ý ž : Konfiskace majetku knížat z Lichtenštejna v ČSR podruhé světové válce. Pohled československých úřadů. In: Šlechta střední Evropy v konfrontacis totalitními režimy 20. století. Edd. Z. Hazdra – V. Horčička – J. Županič. Praha 2011,s. 281–286.

Víra a církev

Arthur StögmannKontinuity a diskontinuity v religiozitěa náboženské politice knížat z Lichtenštejnav 16. a 17. století

Continuities and discontinuities in the piety and religious politic of the Liechten-stein princes in the 16th and 17th centuryThe present study focuses on the efforts of Prince Charles and Charles Eusebius ofLiechtenstein to promote Counter-Reformation in their domains in the Czech Lands.The author attempts to define the importance of ‘confession’ for the self-understan-ding of both princes as well as establish its connection to their political and economicinterests. The outcome of the research indicates that both princes primarily wishedto prevent any further weakening of the land ownership system already damaged bythe desolation caused by the Thirty-Year War.Key words: religion, Counter-Reformation, confession, Konfessionalisierung, the Thirty–Year WarÚvodNa úvod tohoto příspěvku bych rád uvedl citát z preambule platnéhorodového zákona (Hausgesetz) Lichtenštejnů z 26. října 1993:„K tradicím rodu patřila po staletí katolická víra, která má i při budoucíchrozhodnutích sloužit jako směrodatné vodítko, přičemž bude respektována svobodavyznání a svědomí jednotlivce.“ 1Kontinuální význam náboženství (chápaného zcela zjednodušeně jakosystém dávající smysl životu, který má velmi dlouhou tradici a vztahuje sek nadpřirozeným představám), víry (v křesťanském kontextu obrácení sek Bohu a odvrácení se od sebe samého) a zbožnosti (v křesťanském kontextuvždy vztažené k Bohu, jeho stvoření, jeho milosti a jeho synu Ježíši Kristu,přičemž tato zbožnost vždy zahrnuje participaci na životě křesťanskéhospolečenství)2 v dějinách knížecího rodu ale nelze spatřovat pouze v jeho1Viz http://www.fuerstenhaus.li/de/fuerstenhaus/geschichte/hausgesetz.html, Pream-bule (citováno 2. 7. 2012).2Z množství literatury bych chtěl na tomto místě odkázat pouze na následující dílo:F r e i t a g , Werner: Volks- und Elitenfrömmigkeit in der frühen Neuzeit. Marienwallfahrtenim Fürstbistum Münster. Paderborn 1991.

Petr Fiala – † Anna MatušinováNáboženství a politika v současnémLichtenštejnsku

Religion and politics in the contemporary Principality of LiechtensteinThe Principality of Liechtenstein represents a special case within the group of Euro-pean democratic political systems. It has the general characteristics of very small states(with features of communal politics), the princely family plays an important role inthe practical politics, there are elements of direct democracy and at the same time thepolitical culture is significantly impacted by conservative policy. This combination ofmonarchist features with elements of direct democracy along with specific characte-ristics of the Liechtenstein political culture leads to an identification with religion asa natural part of political life.Key words: religion, politics, Catholic Church, the Principality of LiechtensteinPro porozumění vztahu náboženství a politiky, jenž se dnes znovustává jedním z důležitých témat sociálních věd, není důležité jen zkoumánínejrůznějších forem interakcí náboženství se současnou společností ve vel-kých státech, ale je potřebné věnovat pozornost i „zvláštním případům“.K takovým patří např. Česká republika, vykazující ve všech sociologickýchvýzkumech mimořádně nízkou identifikaci obyvatelstva s církvemi a ná-boženskými společnostmi. Jiným případem je Lichtenštejnsko, které senaopak řadí k nejvíce religiózním zemím v Evropě a kde má náboženstvís ohledem na specifika politického systému viditelný dopad na politickérozhodování.V následujícím textu se snažíme ukázat, jakou roli hrají v lichtenštejn-ské politice v kontextu evropských diskusí1 náboženská témata, a sledovat,jak jsou zde otázky související s náboženským přesvědčením či morálníminároky z něj vyplývajícími řešeny.1Pozornost je věnována především tématům souvisejícím s katolicismem, neboť přes-tože se ke katolictví podle posledního sčítání lidu hlásí zhruba 75 % obyvatelstva, dříve takčinila veškerá populace Lichtenštejnska. Pro pochopení náboženské situace v zemi jsou tudížkatolická témata naprosto signifikantní.

Jaroslav ŠebekKatolický život a zbožnost na jižní Moravě –v regionu Lichtenštejnů

The Catholic life and piety in south Moravia – in the Liechtenstein regionThe contribution discusses the development of the church situation in south Moraviain the context of political, social and spiritual transformations, which took place inCzechoslovakia after its foundation in 1918. The study focuses on those parts of thesouth-Moravian region, which were governed by the Liechtenstein family. It mentionsboth the questions of the federal structure and the basic trends of the spiritual aimproduced by efforts for a religious revival and simultaneously by the symbiosis of theconfessional and national elements.Key words: Catholic Church, First Czechoslovak Republic, South Moravian region,Catholic intellectuals, ethnic minorities, nationalismIntegrální součástí dějin brněnské diecéze do roku 1945 jsou takéosudy německých věřících, přestože jejich procentuální podíl zde nebyltak výrazný. V brněnské diecézi žilo totiž podle sčítání lidu z roku 1930z celkového počtu 1 092 000 (tedy 88,22 %) římskokatolických věřících888 000 (tedy 81,37 %) Čechů a necelých 200 000 (tedy 18,3 %) Něm-ců, zatímco v ostatních diecézích přesahovalo procentuelní zastoupeníněmeckých věřících 20 %.1 Zastoupení německých katolíků bylo na jižníMoravě nejsilnější právě v těch částech regionu, které patřily pod správurodu Lichtenštejnů, a to na Valticku, které bylo částečně připojeno k Čes-koslovensku po roce 1918, a dále pak na Lednicku, Břeclavsku a takéna místech, které sice patřily jiným rodům, ale které byly s Lichtenštejnyv příbuzenském svazku – jako bylo zejména Mikulovsko, kde se nacházelystatky Ditrichštejnů. Při zkoumání problematiky vývoje katolické komunity1Podle statistických údajů z roku 1930 žilo v litoměřické diecézi 76,05 % obyvatel řím-skokatolického vyznání, z nichž bylo 75,28 % Němců a 24,08 % Čechů. V pražské arcidiecézižilo 66,1 % Čechů a 33,08 % Němců z celkového podílu 68,71 % římskokatolických věřících.V českobudějovické diecézi představovali z 90,55 % římskokatolických věřících Češi 74,97 %a Němci 23,77 %. V královehradecké diecézi bylo z celkového počtu 69,15 % římskokatolickýchvěřících 77,69 % Čechů a 21,22 % Němců. V olomoucké arcidiecézi bylo z celkového počtu87,3 % římskokatolických věřících 70,52 % Čechů a 29,13 % Němců. Srov. k této problematiceA l b r e c h t , Alfred: Statistik der deutschen Katholiken in Böhmen und Mähren-Schlesien. In:Donat, Heinrich (Hg.): Die deutschen Katholiken in der Tschechoslowakischen Republik.Warnsdorf 1934, s. 39–73.

Země a lidé

Zdeněk NovákDědictví staletých vlivů knížat z Lichtenštejnana zahradní kulturu a krajinu českých zemí

The heritage of the centuries of Liechtenstein princes’ influence on the gardenculture and landscape of the Czech LandsUntil this day, the territories governed by the princely family of Liechtenstein reflectthe very effects of the very considerate ways of modeling the landscape very apparentespecially in the complex of Lednice-Valtice in south Moravia included as a culturallandscape into the UNESCO World Heritage in 1996. The contribution describes thehistory of agriculture, forestry, fishpond cultivation, garden and landscape architecture,the creative interventions of the individual princes into the landscape and its infrastruc-ture, which led to the foundation of gardening programs and a research institute, whichspread the various influences to the Czech and world cultural landscape.Key words: cultural landscape, garden architecture, the Liechtensteins, Lednice, ValticeJe málo míst na světě, kde je možné studovat rozmanité projevy zahrad-ního umění a dějiny vzniku kulturní krajiny tak snadno jako v Lednici na jižníMoravě a v jejím okolí. Rovněž se jen stěží hledá místo, kde by tyto projevyiniciovala po téměř 700 let jedna rodina, která území ovládala a ve vlastnímzájmu je upravovala tak, aby rostla jeho hospodářská výnosnost a později(když se objevily) byly uspokojovány i požadavky na reprezentaci rodiny.1Jindřich I. z Lichtenštejna († asi 1265) získal k roku 1249 jako léno panstvíMikulov a někdy mezi lety 1306–1332 se stala součástí lichtenštejnskýchdržav také Lednice.2 Rod pak vlastnil panství Lednice s krátkou přestávkouv letech 1571–1575 až do roku 1945, a toto panství se tak stalo základnou,z níž vycházela majetková expanze Lichtenštejnů na Moravě a v Čechách,takže na území České republiky dosáhly lichtenštejnské državy před prvnípozemkovou reformou rozlohy 155 093 ha půdy.31Tento příspěvek mapuje stav poznání kulturní krajiny Lednicko-valtického areálu a vzniklv rámci výzkumného projektu Kulturní krajina jako prostor pro společenskou reprezentaci a relaxacivybraných aristokratických rodů v období od 17. do počátku 20. století, podporovaného Ministerstvemkultury (identifikační číslo DF13P01OVV01). Text je rozšířenou, doplněnou a přepracovanouverzí dřívějších autorových publikací na dané téma, zejm. N o v á k , Zdeněk: Zámeckázahrada. In: Kordiovský, Emil a kol.: Městečko Lednice. Lednice 2004, s. 416–437.2Srov. studii Libora Jana otištěnou v této publikaci.3Podle daňového přiznání z roku 1918. B e r a n o v á , Magdalena – K u b o v -č á k , Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010, s. 313.

Jan TrávníčekPoustka na panství Pozořice jako místolichtenštejnské paměti

Poustka on the Pozořice Estate as a place of Liechtenstein memoryOn the example of the hill Poustka between the Vyškov Gate and Drahanská vrchovina(Highlands) the author presents the re-interpretation of the local history. The goalof the study is to identify the importance of the Liechtensteins for the character ofthe contemporary landscape using the example of a part of the land register of theeconomic center of the south-Moravian estate Pozořice. Using old maps, photographsand narrative sources, the author discovers the connection between the activities ofthe Liechtensteins and the preservation of a green spot in the presently economicallyintensely utilized landscape. The change of the inhabitants’ approach to the Liech-tenstein period of local history is currently promoted by the non-profit sector andthe local elementary school.Key words: landscape, the utilization of landscape, the Liechtenstein estate, southMoravia, PozořiceÚvodDnešní středoevropská krajina je prakticky bez výjimky dlouhodoběobhospodařována člověkem. Současnou transformaci směrem k post-indus-triální a informační společnosti doprovází rostoucí tlak na krajinu, souvisejícís hospodářským vývojem i se změnou společnosti a její územní organiza-ce. Dnešní krajina je přitom charakteristická kombinací zjednodušovánístarších struktur a prosazujících se nových prvků.1 Řada těchto procesů jeobtížně rozpoznatelná in situ z důvodu chybějícího širšího (prostorového)kontextu i kontextu časového. Tyto kontexty však můžeme získat při prácis širší historickou perspektivou. Krajině je vlastní kontinuální změna, je jejípřirozenou součástí. Zároveň je však krajina svým způsobem konzervativnía zachovává, byť často v nových souvislostech, starší struktury. Často v tétosouvislosti hovoříme o tom, že krajina má paměť.*Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu Globální environmentální změny v krajinné sféřeZemě a jejich dopady (MUNI/A/0902/2012).1Blíže A n t r o p , Marc: Landscapes at risk: about change in the European landscapes.In: Evolution of Geographical Systems and Risk Processes in the Global Context. Prague2008, s. 57–79.

Martina PavlicováLidová kultura na jižní Moravě z pohleduetnické problematiky

Popular culture in south Moravia from the perspective of ethnicityOne of the most important areas of ethnological study is the regionalization of tradi-tional popular culture. The differentiation of the ethnographic regions was facilitatedby geographic conditions but also by historical and social circumstances. The regiona-lizing aspect of the popular culture also includes the ethnic aspect. The original kindof Slavic settlement of south Moravia was gradually enriched by various colonizationsincluding the German one. Until mid-20th century, another newly arrived ethnic group,the Croatians settling in the region after the Turkish attacks of the Balkan since the16th century, however made the most significant mark.Key words: the Liechtensteins, south Moravia, folk culture, the issue of ethnicity, theCroatiansJednou z výrazných oblastí etnologického studia je problematikarajonizace tradiční kultury. Je to vymezení a následné studium kulturnězformovaných celků, jež se na území jednotlivých etnik projevily výraznýmicharakteristikami ve stavbě sídel, způsobu obživy, v oděvu, v projevechduchovní a sociální kultury. K jejich rozdílnosti přispěly jak geograficképodmínky, tak historické okolnosti a sociální souvislosti, které ovšemna rozdíl od přírodních charakteristik nebyly neměnné a byly impulsempro další vývojové procesy. Etnografická regionální struktura, kteroudnes na území Moravy vnímáme jako základní prvek pro územní členěnílidové kultury, je však poměrně mladého data. Richard Jeřábek uvádí, že„do poslední čtvrtiny 18. století se stačila projevit jen náhodnými, nesoustavnýmizmínkami v pramenech a v dobové literatuře o některých oblastech a skupináchobyvatelstva nápadně se vyčleňujících jazykem nebo kulturou“.1 K takto vý-razným skupinám patřilo například obyvatelstvo Hané na střední Moravě,Valašska na východní Moravě a také Podluží na jižní Moravě.2*Příspěvek vznikl v rámci řešení Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národnía kulturní identity (NAKI), projekt DF12P01OVV015 s názvem Geografický informační systémtradiční lidové kultury (1750–1900) řešený Masarykovou univerzitou v Brně.1J e ř á b e k , Richard: Podluží a Podlužáci před vznikem vědeckého národopisu na Mo-ravě. Národopisná revue 8, 1998, s. 5.2Tamtéž.

Martin MarkelVliv poddanských řádů na utváření národníspolečnostiPříklad kontinuity mezi absolutistickoua občansko-národní unifikacína jihomoravských panstvích Louka, MoravskýKrumlov, Jaroslavice a Vranov nad Dyjí

The influence of subject orders on the formation of the national societyThe case of continuity between the absolutist and civil-national unification at thesouth Moravian domains Louka, Moravský Krumlov, Jaroslavice and Vranov nad DyjíThe study inquires into the variation of local contexts (scope of privileges, reactionto the interference of the absolute state and primary political orientation of local re-presentations after 1861) in the domains of Moravský Krumlov (the Liechtensteins),Louka (the Praemonstratensians), Jaroslavice and Vranov n. D. (the Althanns). Theauthor finds a correlation between the privileged communes negatively reacting tothe state centralization of the Enlightenment Era and the conservative position ofthe local representation boards from 1860’s–1880’s, which only gradually began tointegrate into the national society.Key words: subject orders, national society, south Moravia, privileges, freedomTéma vztahu mezi poddanskými řády 18. a 19. století a utvářenímmoderní národní společnosti v 19. věku vyvstalo autorovi před očima přizkoumání konstituování národní společnosti u jihomoravských Němcůve druhé polovině 19. století.1 Výzkum ukázal, že ve fázi vývoje národníspolečnosti spojené s formováním politických postojů obecních reprezen-tací došlo k tomu, že v šedesátých až osmdesátých letech 19. století sejihomoravské obecní výbory rozešly do dvou základních táborů (liberálně–národoveckého a katolicky konzervativního) a v těchto táborech setrvalypo tři desetiletí. Od počátku takového zkoumání se nabízela otázka, cozpůsobilo, že městečka a vesnice, které si byly strukturálně podobné, sediferencovaly na obce politicky národovecké a obce politicky katolické.Protože odpověď nebylo možné hledat ve významných sociálních a hos-1M a r k e l , Martin: Svoboda a demokracie v regionu rakouského impéria. Politikajihomoravských Němců v letech 1848–1919. Brno 2010.

Tomáš DvořákPřesuny hranic a obyvatel na bývalýchlichtenštejnských panstvích na jižní Moravěa otázka jejich regionální identity

Moving borders and people in the former Liechtenstein domains in south Moraviaand the issue of their regional identityThe study inquires into the border changes and inhabitant transfers due to nationalismof the end of the 19th and the first half of the 20th century and the impact of theseprocesses on the identity of the culturally varied micro-region of Valtice.Key words: nationalism, identity formation, Valtice region, eviction of the Germanpopulation, the LiechtensteinsVstupní úvahou k tomuto příspěvku je otázka role Lichtenštejnů cobyvýznamného rodu ovlivňujícího život ve svém okolí v procesu formováníregionální identity1 a předpoklady posouzení její možné kontinuity. Teri-toriálním rámcem tohoto příspěvku je v širší perspektivě území někdejšíchpanství Lednice, Valtice a Břeclav, z hlediska faktografického pak předevšímmikroregion tzv. Valticka, konkrétně obcí Valtice (Feldsberg), Poštorná(Unterthemenau), Charvátská Nová Ves (Oberthemenau), Hlohovec(Bischofswarth) a Úvaly (Garschönthal), tedy historicky část dolnorakous-1Pojem „regionální identita“ je teoreticky rozpracováván zejména v prostředí kulturnígeografie, která s ním pracuje zejména z hlediska formování územní identity a vzniku re-gionů. (Viz např. P a a s i , Anssi: Region and Place: Regional identity in question. Progresin Human Demography 27, 2003, s. 475–485; C h r o m ý , Pavel: Formování regionálníidentity: nezbytná součást geografických výzkumů. In: Jančák, Vít – Chromý, Pavel – Marada,Miroslav /eds./: Geografie na cestách poznání. Praha 2003, s. 163–178.) V našem příspěvkupoužíváme pojem „regionální identita“ velmi volně. Nejde nám o přesnější vymezení kon-krétního prostoru, resp. o proces ztotožňování se obyvatel s geografickým prostorem, alespíše o vliv předpokládané kolektivně sdílené historické zkušenosti (místa paměti) obyvatelurčitého regionu na širší soubor kolektivních identit. Nejde tedy primárně o vztah obyvatelk určitému území, ale o společné prvky kolektivních identit obyvatel tohoto území. Z hlediskadosahu může jít o společnou identitu obyvatel širšího regionu nebo o soubor více lokálníchidentit. K této otázce by bylo možné zohlednit výzkum „kolektivní paměti“ prováděný stu-denty katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, jehož závěry bylypředneseny v rámci příspěvku „Die Gestaltung der Liechtenstein“. Gegenwärtiger soziologischerDiskurs zur liechtensteinischen Frage in Tschechien na workshopu „Das Fürstenhaus, der StaatLiechtenstein und die Tschechoslowakei im 20. Jahrhundert“ (Praha, 25. a 26. dubna 2013).

Hospodářství a kultura

Marek VařekaHospodářské aktivity Hartmanna II.z Lichtenštejna a jeho syna knížete Karla I.z Lichtenštejna

The economic activities of Hartmann II of Liechtenstein and his son PrinceCharles I of LiechtensteinHartmann II of Liechtenstein and his son Charles I participated on the rise of theHouse of Liechtenstein. Hartmann II, who understood the basis of modern banking,played an important role in the process. He ventured to pass these principles on hisson Charles, who brought them to perfection. Acquiring great domains, Charles at-tained a great amount of money, which he utilized for large imperial loans. These loansthen enabled Charles I to become a member of the highest elite and later a prince.Key words: Hartmann II of Liechtenstein, Charles I, economics, credit, interest, economyŠlechtic v raném novověku si mohl vybrat, z jakých zdrojů peněz budežít. Tím nejrozšířenějším zdrojem příjmů bylo hospodaření na vlastnímpanství. Dalším zdrojem bylo dědictví, kdy mohl šlechtic získat poměrněvelký majetek na základě dědického řízení. Velkou roli hrálo půjčovánípeněz, úřednická služba nebo vojenská kariéra. Nás budou hlavně zajímatpříjmy z vlastních dominií, z dědického řízení a z obchodování s penězi,protože tyto tři druhy zisků byly nejvíce zastoupeny u Hartmanna II.z Lichtenštejna a jeho syna Karla I z Lichtenštejna.1Jedním z určujících činitelů postavení šlechty byl pozemkový majetek,jehož výše určovala společenské postavení jedince. Bylo tedy snahou kaž-dého držitele panství, aby jeho držba přinášela patřičný výnos. Až do konce15. století se šlechtic spoléhal na dávky od poddaných, a to jak ve forměpeněz, tak naturálií. Tyto dávky, nazývané činže nebo renta, kryly výdaješlechty. Situace se postupně změnila na přelomu 15. a 16. století, kdy sišlechta začala více uvědomovat potenciál vlastního režijního hospodaření.Šlechtické režijní hospodářství se skládalo ze tří základních podniků: ryb-níkářství, pivovarnictví a dvorového hospodářství.21K n o z , Tomáš – B ř e z i n a , Vladimír: Šlechta. In: Borovský, Tomáš – Cho-choláč, Bronislav – Pumpr, Pavel (edd.): Peníze nervem společnosti. Brno 2007, s. 91–153.2K problematice hospodaření šlechty srov. základní práce Václava Bůžka, JaroslavaČechury a rakouských badatelů: B ů ž e k , Václav – H r d l i č k a , Josef – K r á l

Lothar HöbeltKníže Jan z Lichtenštejna jako finančnípatron „chabrusových hrabat“ v roce 1875

Prince Johann of Liechtenstein as a financial patron of the ‘Chabrus counts’ in 1875In course of the ‘Chabrus’ elections in April 1872 both parties founded consortia tobuy estates that qualified their owners to vote. Prince Hugo Thurn and Taxis was incharge of this business for the conservative party, which however ended in a hugedeficit. Following its defeat, the party nevertheless refused to take responsibility forit. In order to avoid scandal, it had to acquire a new credit, which was finally offeredby Prince Johann of Liechtenstein in 1875 though he himself was not a member ofthe conservative party.Key words: Chabrus, estate ownership, conservative, election manipulationI. Úvodní poznámka: starorakouská ústava a její tajemstvíBuržoazní revoluce v roce 1848/1849 probíhala na barikádách, bur-žoazní revoluce v letech 1859–1861, která vedla k etablování dlouhodoběplatné ústavy, na burze. Achillovou patou takzvaného neoabsolutismupadesátých let byly od počátku finance. Po krátké, ale finančně nesmírněnákladné válce roku 1859 to byly finanční trhy, kdo požadoval účinnékontrolní mechanismy. Tento tlak přiměl Františka Josefa, aby slíbil nej-dříve zavedení „moderních institucí“, z nichž se pak postupně – nikoli bezzpátečnických půtek – vyvinula konstituční monarchie.1Ústavou začalo zápolení mezi centralisty a federalisty, konflikt, kte-rý brzy získal nacionální náboj: Němcům žijícím rozptýleně po celé říšise zdálo, že jejich zájmy nejlépe ochrání centralistický systém, zatímcoSlované zpravidla zdůrazňovali práva „korunních zemí“, „historicko-poli-tických individualit“, zejména pak Království českého. Říšská rada, kterávznikla v roce 1861 na základě koncepce státního ministra Schmerlinga,ztělesňovala v tomto ohledu do jisté míry stále ještě kompromis. Poslanec-ká sněmovna totiž byla pořád volena zemskými sněmy, které byly samypostaveny na jednoduchém vzorci: přibližně třetina mandátů připadalavenkovským obcím, třetina městům – a třetina velkostatkům, lépe řečeno:1H ö b e l t , Lothar: Franz Joseph I. Der Kaiser und sein Reich. Wien 2009, s. 44–56.

Johann KräftnerLichtenštejnové jako sběratelé uměnía mecenáši

The Liechtensteins as art collectors and patronsAt the beginning of the Liechtenstein collecting activity stand Prince Charles I of Liech-tenstein (shortly after the year 1600) and his son Charles Eusebius who by acquiringRubens’s Assumption lay the foundation of the Rubens Collection, to which JohannAdam Andreas added the most valuable pieces. In his writings, Charles Eusebiuscreated a content basis of the collection activity. With his design to destine a specialfloor for the collection in the Bankgasse palace, he created the idea of a museum asan institution, which materialized in the opening of the Liechtenstein Gallery in Ros-sau as the first Viennese museum accessible to the public for an entrance fee in 1810.Within the framework of trust estate, every prince could sell art pieces and add newones. Continuing this process, also the contemporary prince gave up and acquired col-lection pieces and through this exchange process increased the value of the collection.Key words: collecting activity, patronage as means of commissioning artistic works,builders, Rubens, Baroque, museumDiskutuje-li se o mecenášství rodu Lichtenštejnů, je nutné zmínit v zá-sadě dva aspekty: na jedné straně jejich roli zadavatelů uměleckých zakázeka na straně druhé jejich sbírkotvornou činnost. V obou případech se jednáo projevy jedné a též formy sebeprezentace, která provázela dějiny rodupo dlouhá staletí. Obecně se uvádí, že tento jev započal za vlády knížeteKarla I., což je správné jen zčásti. Většinou se zapomíná na obdivuhodnoučinnost biskupa Jiřího z Lichtenštejna na Mikulově (Georg von Liechten-stein-Nikolsburg, okolo 1360–1419) v Tridentu, který dal oběma aspektům– zadávání zakázek i sběratelství – první nezapomenutelný impuls.V letech 1381–1390 se objevuje jako probošt svatoštěpánského dómuve Vídni a jako kancléř tamní univerzity. V roce 1390 byl zvolen trident-ským biskupem. Rozepře s usedlou pohraniční šlechtou (Arco, Lodron…)přivedly Jiřího do náruče vévody Friedricha IV., tridentského dědičnéhofojta, který ho donutil vzdát se světského panství a v roce 1407 ho poslaldo Vídně. V letech 1409 a 1417 se Jiří z Lichtenštejna mohl v rámci vze-stupů a pádů, které nebraly konce, znovu vrátit do Tridentu. V roce 1419zemřel na zámku Neuspaur (Nonsberg, Jižní Tyroly).Již soupis knih zabavených v souvislosti s jeho prvním vyhnánímz Tridentu prozrazuje široké pole zájmů Jiřího z Lichtenštejna. Jako

Jiří KroupaOd baroku k novobaroku: motivy kontinuity v lichtenštejnské architektuře 19. století

From Baroque to Neo-Baroque period: continuity motives in the Liechtenstein architecture of the 19th centuryIn his contribution, the author reflects on the Neo-Baroque style motives ordered byPrince Johann II of Liechtenstein. His re-modeling of the Valtice Chateau style-wisecomplemented the chateau, which was built in the 17th and 18th century. Such style-unifying finishing of chateaus appears at the same time also elsewhere in Moravia inthe environment of aristocracy closely connected to the Viennese court (for exampleBuchlovice, Židlochovice). Neo-Baroque is also utilized in new buildings whose patronsalong with art historian Albert Ilge perceived this style as a continuity oriented towardsthe future united, supranational style of the Austrian monarchy.Key words: Johann II of Liechtenstein as patron, the Neo-Baroque style, style continuityZámek ve Valticích jako rezidence knížecího rodu z Lichtenštejnaprošel ve svých dějinách řadou přestaveb a úprav, díky nimž má dnesvizuálně velmi atraktivní podobu. Především jeho jednotná podoba, ježspojuje vnitřní areál s předzámčím, jej jakoby předurčovala k funkci urči-tého modelového řešení celostního barokního architektonického díla. Nenídivu, že v 60. letech minulého století prosazoval brněnský profesor dějinumění Václav Richter důkladnou obnovu valtického zámku, přičemž navrhlumístit do jeho horního patra expozici dějin barokní architektury 17. a 18.století na Moravě. Václav Richter i jeho žák a nástupce Zdeněk Kudělkapřitom tento zámek považovali za dílo římského akademického architektaDomenika Martinelliho a tohoto architekta poté pokládali za hlavníhoprotagonistu vrcholného baroka v moravském prostředí.V dalších letech se uměleckohistorický pohled na autorství zámkustále více diferencoval. Známe tak skutečné tvůrce – nejprve Antona Ospelaa poté Antonia Beduzziho.1 Přitom bylo stále více zjišťováno, že zámekve skutečnosti byl upravován a nově dekorován ještě v dalších letech a totak, že mladý brněnský historik umění Tomáš Jeřábek s mírnou nadsáz-kou konstatoval, že mnohem více než o model barokní architektury seve Valticích jedná o „modelový příklad životního stylu vysoké aristokracie1Srov. dvě studie o valtickém zámku in: K r o u p a , Jiří: Umělci, objednavatelé a styl.Studie z dějin umění. Brno 2006, s. 77–136.

Ein Tschechischer Geschichtstag in LiechtensteinOrganisiert von der Liechtensteinisch-Tschechischen HistorikerkommissionIn Zusammenarbeit mit dem Landesarchiv, dem Landesmuseumund dem Amt für Auswärtige Angelegenheiten, Vaduz

Seminar (5 Vorträge mit Diskussion, öffentlich)

„Die ‘8er Jahre‘ – Böhmische Länder im europäischen Kontext“

Ort: Liechtensteinisches Landesarchiv, Seminarraum, Peter-Kaiser-Platz 2, 9490 VaduzEintritt frei, deutschsprachig. Man kann auch einzelne Vorträge besuchen.Anmeldung für das Seminar erwünscht bis 15. Mai per Mail an: Peter.Geiger@llv.li(Co-Vorsitzender der FL-CZ-Historikerkommission).

  1. 1348 – Karl IV. als böhmischer König und römischer KaiserProf. Dr. Lenka Bobková, Prag
  2. 1608 – Prager rudolphinischer Manierismus und dessen europäische BedeutungDr. Eliška Fućiková, Prag
  3. 1618 – Prager Ständeaufstand und Schlacht am Weissen BergProf. Dr. Tomáš Knoz, Brünn
  4. 1918 – Entstehung der Tschechoslowakei, Ausdruck von Modernität und DemokratieProf. Dr. Ondřej Horák, Olmütz
  5. 1948 – Der Einzug des Kommunismus in der Tschechoslowakei, mitteleuropäischeZusammenhängeDr. Tomáš Dvořák, Brünn

Abendvortrag (öffentlich)

„Tschechien und Europa heute“

Botschafter Dr. Ferdinand Trauttmansdorff
ehem. Botschafter Österreichs in der Tschechischen Republik

Ort: Liechtensteinisches Landesmuseum, Vortragssaal, Städtle 43, 9490 VaduzFür den Abendvortrag ist keine Anmeldung nötig, Eintritt frei.

Alle Interessierten sind herzlich willkommen.

Die Vortragenden desTschech. Geschichtstages

Prof. Dr. Lenka Bobková
Karls-Universität Prag

Dr. Eliška Fučiková
Kunsthistorikerin, Prag

Dr. iur. Ondřej Horák,
Palacký-Universität Olomouc
(Olmütz)

Prof. Dr. Tomáš Knoz
Masaryk-Universität Brno
(Brünn)

Dr. Tomáš Dvořák
Assistenzprof., Masaryk-
Universität Brno (Brünn)

Dr. iur. Ferdinand
Trauttmansdorff, Völkerrechtsexperte, Andrássy-
Universität Budapest

Publikationen der Liechtensteinisch-Tschechischen HistorikerkommissionDie bisherigen Ergebnisse der Historikerkommission sind in 8 Bänden in Deutsch und in tschechi-scher Übersetzung veröffentlicht (Vaduz / Brno 2012–2016).Die Bücher sind vollumfänglich und mit weiteren Informationen, Aktuellem und Links seit Oktober2016 einsehbar auf der gemeinsamen Website der Historikerkommission:www.flcz-historikerkommission.li und www.czfl-komisehistoriku.cz

„Dodatek k Memorandu o porozumění (Memorandumof Understanding) ze 7. dubna 2010 o vytvoření Česko-lichtenštejnskékomise historiků ohledně další práce Česko-lichtenštejnské komisehistorikůV Praze dne 8. prosince 2015Č.j.: 125143/2015-OSEVycházejíce ze Společného prohlášení ministrů zahraničí České republiky aLichtenštejnského knížectví o bilaterálních vztazích obou států z 13. ledna 2014,majíce na paměti ocenění práce a výsledků Česko-lichtenštejnské komise historiků,obsažené v tomto prohlášení,doplňují se následující pravidla pro další práci Česko-lichtenštejnské komisehistoriků:1. Vycházejíce z doporučení komise historiků a ve smyslu podpory vzájemnéhoporozumění a překonávání historického obrazu často ovlivněného stereotypy, budedalším úkolem této komise seznamovat širokou veřejnost s dosavadními ibudoucími výsledky své práce pomocí různých, mj. také moderních komunikačníchprostředků a aktivit.2. Komise historiků podpoří další historický výzkum k otázkám, které vyplynuly zdosavadní práce, zejména k takovým, u nichž komise historiků shledala potřebudalšího zkoumání.3. Za tímto účelem rozvíjí a posuzuje komise historiků příslušné projekty a tytonavrhuje ministerstvům zahraničíą jednotlivě k financování a schválení. Komisehistoriků také dohlíží a doprovází realizaci projektů schválených ministerstvyzahraničí. Náklady na práci komise historiků nese každý z obou států za ty členykomise, které do ní jmenoval.'V Lichtenštejnsku může ministerstvo zahraničí toto schválit s výhradou schválenívládou a případně J.J. knížete nebo jeho zástupce.
Komise historiků se skládá z maximálně osmi expertů (historiků, historikůumění, archivářů nebo jiných expertů), z nichž vždy čtyři jsou jmenováni oběmastáty společně pro stejné období. Při předčasném odstoupení některého z expertůmůže být jmenován jeho náhradník až do konce jmenovacího období. Komisehistoriků může v případě potřeby ke své práci přizvat další experty, pokud přitomdodrží zde stanovená pravidla ohledně nákladů a financování komise historikůa řídí se jednacím řádem.5. Komise historiků zkontroluje svůj jednací řád, s ohledem na zde stanovenápravidla, zda nevyžaduje úpravy, a předloží ministerstvům zahraničí případnézměny jednacího řádu ke schválení.6. Komise historiků předkládá oběma ministerstvům zahraničí kromě výročnízprávy o svých aktivitách minimálně jednou ročně také aktualizovaný seznamprojektových návrhů, detailní soupis finančních prostředků nutných pro realizacitěchto projektových návrhů a také stav realizace projektů u projektů již schválenýchministerstvy zahraničí.“
Seznam členů Česko-lichtenštejnské komise historikůČlenové české části Komise:Prof. PhDr. et Mgr. Tomáš Knoz, Ph.D. (spolupředseda)JUDr. Mgr. Ondřej Horák, Ph.DPhDr. Eliška Fučíková, CScMgr. Tomáš Dvořák, Ph.DČlenové lichtenštejnské části Komise:Dr. Peter Geiger (spolupředseda)Botschafter Graf Dr. Ferdinand TrauttmansdorffDr. Johann KräftnerUniv.-Prof. Dr. Dr. h.c. Thomas Winkelbauer